Vidzeme

Vidzemské pobřeží  Limbaži  Národní park Gauja-Sigulda  Národní park Gauja-Cēsis  Valmiera  Madona  Alūksne

Oblast Vidzeme je s výjimkou pobřežní nížiny téměř celá pokryta Vidzemskou vysočinou (Vidzemes augstiene), jejíž výška přesahuje 300 metrů. Nejvyšším bodem Vidzemska a celého Lotyšska je Gaiziņkalns s 312 metry. Zalesněné Vidzemské vysočině se zaříznutými údolími řek se někdy říká „Vidzemské Švýcarsko“ (Vidzemes Šveice). Západní část Vidzemska je vyspělejší díky blízkosti pobřeží, metropole Rigy a dopravních tahů. Východní Vidzemsko je naopak odlehlou, ekonomicky méně vyspělou oblastí se zachovalou krajinou.

Vidzemské pobřeží

Vidzemské pobřeží se táhne podél Rižského zálivu přibližně od ústí Gauji po Ainaži na lotyšsko-estonské hranici. Podél pobřeží vede hlavní silnice "Via Baltica" z Rigy do Tallinnu. Nejvýznamnějšími místy této oblasti jsou prázdninová letoviska Saulkrasti, Zvejniekciems, Salacgrīva a Ainaži.

Městečko Saulkrasti ("Slunečné pobřeží") se nachází asi 40 kilometrů severně od Rigy na pobřeží Rižského zálivu. Žije tu asi 3,5 tisíce obyvatel. Saulkrasti funguje jako rekreační oblast pro obyvatele Rigy a městem je až od roku 1991. V Saulkrasti se však nachází mnohem méně lidí než v Jūrmale. Pokud vás omrzí pobyt na pláži či večerní pohledy na západ slunce nad Rižským zálivem, můžete navštívit písečnou dunu, kterou najdete 5 km jižně od města při ústí řeky Iņčupe do moře. Na severu na Saulkrasti plynule navazuje o něco menší Zvejniekciems ("Rybářská ves").

Mezi vesnicemi Tūja a Dzeņi se jinak převážně písčité pobřeží občas mění v kamenité s občasnými malými útesy. Za malebným přístavním městečkem Salacgrīva, kde ústí do moře řeka Salaca, se nachází příhraniční městečko Ainaži. Roku 1864 tu byla založena první mořeplavecká škola v Lotyšsku. Její historii popisuje muzeum umístěné přímo v bývalé školní budově.

Informační kancelář sídlí v Saulkrasti na Ainažu iela 10, v Salacgrīvě na Rīgas iela 10a.

Další informace: www.saulkrasti.lv

Limbaži

Jedno  z nejkrásnějších regionálních městeček v Lotyšsku je zatím stranou zájmu turistů. Přitom leží pouhých 20 kilometrů od silnice Riga-Tallinn. Limbaži patří k nejstarším městům v Lotyšsku. Již v roce 1223 tu německý biskup Albert (zakladatel Rigy) nechal postavit hrad. Městem je Limbaži od roku 1385.

Ruiny křižáckého hradu se dnes nacházejí na severozápadním okraji městského centra. Hned vedle nich stojí regionální muzeum. Středem současného města je Baumanisovo náměstí (Baumaņa laukums), pojmenované podle skladatele Kārlise Baumanise (autora hudby i textu lotyšské státní hymny), který tu pobýval koncem 19. století. Baumanis je pohřben na hřbitově na západním okraji města, kde má také svůj památník. Baumanisovo náměstí pokračuje na východě jako Kostelní náměstí (Baznīcas laukums) s luteránským kostelem sv. Jana (Sv. Jāņa luterānu baznīca) z konce 17. století. Kousek od Kostelního náměstí stojí také pravoslavný kostel počátku 20. století. V centru i na okrajích města stojí za pozornost také některé dřevěné domy.

V okolí města se nachází řada jezer. Největší je Velké jezero (Lielezers) na jihozápadním okraji města. Jezero je dlouhé 5 kilometrů a na jeho březích se nachází restaurace, motel, koupaliště i půjčovna lodí.

Informační kancelář sídlí v Limbaži na Burtnieku iela 5.

Další informace: www.limbazi.lv

Národní park Gauja–oblast Siguldy

Národní park Gauja (Gaujas nacionālais parks) je nejnavštěvovanější přírodní zajímavostí Lotyšska. Díky ploše 920 km² je největším národním parkem v celém Pobaltí. V této velikosti byl ustaven roku 1973 jako první v Lotyšsku. Park se táhne podél řeky Gauja přibližně mezi městy Sigulda a Valmiera, v jeho středu leží další město Cēsis.

Nejdůležitějším krajinným prvkem národního parku je klidné, zalesněné údolí s meandry Gauji, které je na lotyšské poměry nezvykle hluboko zaříznuté. Výškové rozdíly dosahují až 85 metrů. Gauja je najdelší řekou na území Lotyšska. Měří 452 km, pětinou této délky protéká národním parkem.

Geologická historie údolí začíná v období devonu před asi 370 miliony let. Tehdy vznikla ze sedimentů pískovcová vrstva, jejíž výchozy jsou dnes dobře patrné na mnoha místech údolí. Do pískovcové vrstvy se začala zařezávat Gauja se svými přítoky a vytvořila tím hluboké údolí. Před milionem let sem ledovec přivlekl úlomky jílových a štěrkových sedimentů, které vyplnily celé údolí a zamezily Gauje tudy protékat. Teprve na konci posledního zalednění před asi 12 tisíci let se voda z tajícího ledovce začala znovu zařezávat do míst, kde existovalo původní údolí, protože sedimenty přinesené ledovcem byly méně odolné, než původní pískovec. K dnešní atraktivitě údolí přispívá nejen strmé údolí s jeskyněmi, ale i hrady a zámky, vypínající se na jeho svazích.

Lesy pokrývají 60 % plochy národního parku, hojné jsou i vodní plochy a jezera. Díky dobré kvalitě životního prostředí se národní park vyznačuje také pestrou faunou a flórou. Národní park je rájem nejen pro pěší turistiku, ale také pro vodáky, mezi nimiž je řeka Gauja známá i u nás.

Výchozím bodem pro výlety do jihozápadní části národního parku je Sigulda s 11 tisíci obyvateli, která je městem od roku 1928. Upravené městečko s řadou obchůdků a parků a je významným turistickým centrem. Historie Siguldy se datuje od 13. století. V té době tu byl založen hrad Segewald, z něhož pochází jméno města. Během livonské války byl hrad zničen, Sigulda připadla Polsku a stala se centrem jeho nově dobytých území. Další rozvoj nastal až po vybudování železnice Riga-Valga na konci 19. století.

Přímo nad Gaujou se nachází zřícenina hradu Sigulda (Siguldas pilsdrupas) založeného v roce 1207 a zničeného v 16. a 17. století. Hned vedle stojí Nový zámek (Jaunā pils) z konce 19. století. Přímo v centru Siguldy stojí dřevěná stavba luteránského kostela (luterāņu baznīca) z roku 1750 s barokní věží.

Na severovýchodním okraji Siguldy si z vyhlídky na Rajském vrchu (Paradīzes kalns) 80 metrů nad hladinou Gauji prohlédneme její zalesněné údolí a naproti stojící hrad Turaida. Na západě Siguldy se nachází bobová dráha postavená roku 1981 jugoslávskými odborníky, na níž trénuje lotyšský národní tým. Dráha začíná nedaleko vlakového nádraží a končí přímo u břehu Gauji.

Siguldu spojuje s protějším břehem řeky přes 1 km dlouhá lanovka, visící 40 metrů nad hladinou Gauji. Nejvýraznější stavbou na protějším břehu je však hrad Turaida (Turaidas pils, viz foto na zadní straně obálky), k němuž se lze ze Siguldy dostat přes most. Turaida byla založena roku 1214 v místě původního dřevěného hradu. Po požáru v roce 1776 byla Turaida důkladně obnovována až od roku 1953. Probíhají tu také archeologické průzkumy, v prostorách hradu sídlí muzeum historie oblasti. Východně od hradu se nachází Písňový vrch (Dainu kalns), založený roku 1985. Stojí tu 22 soch, výjevů ze života na lotyšském venkově.

Podél silnice spojující Siguldu a Turaidu Gauja v minulosti vymlela několik jeskyněk. Jednou z nich je Gūtmanisova jeskyně (Gūtmaņa ala), která je největší v Lotyšsku. Její rozměry jsou však nepatrné (délka 19 m, šířka 12 m a výška 10 m), a tak jde z pohledu středoevropana spíše o kuriozitu.

Informační kancelář sídlí v Siguldě na Pils iela 4a.

Další informace: www.gnp.lv (národní park Gauja), www.sigulda.lv

Národní park Gauja–oblast Cēsisu

Střediskem východní části NP Gauja je Cēsis, kde žije asi 19 tisíc obyvatel. V písemných pramenech se město poprvé objevilo roku 1205, kdy tu byl založen hrad řádu německých rytířů. Legenda říká, že tu vznikla karmínovo-bílo-karmínová lotyšská vlajka. Roku 1272 tu byl raněn král Latgalů. Byl položen na bílý prapor, který se z obou stran zabarvil krví do červena. Pouze prostřední část, kde ležel umírající král, zůstala bílá. Zajímavé je, že obdobná legenda se váže ke vzniku rakouské vlajky, která se lotyšské podobá.

Městská práva vlastní Cēsis od roku 1323. Ve 13.-15. století se město úspěšně rozvíjelo a stalo se vedle Rigy jediným lotyšským městem, kde se razily mince. Další rozmach zažilo město na konci 19. století díky výstavbě železnice Riga-Valga-Pskov. Roku 1919 se v okolí Cēsisu odehrály rozhodující boje o nezávislost pobaltských zemí mezi Němci na straně jedné a Estonci a Lotyši na straně druhé. Němci byli poraženi, což zachovalo ohroženou nezávislost Lotyšska a Estonska. Dnes je město po celém Lotyšsku známé také díky nejstaršímu pivovaru v severní Evropě (založen v roce 1590).

Ve městě můžete navštívit zříceninu hradu z roku 1220 poničeného válkami během 16.-18. století. V nedalekém Novém zámku (Jaunā pils) z 2. poloviny 18. století se konají výstavy a sídlí tu uměleckohistorické muzeum. V uprave-ném zámeckém parku stojí pravoslavný kostel z roku 1845.

Centrem Cēsisu je náměstí Jednoty (Vienības laukums) s pomníkem vojáků padlých v letech 1919-20. Za éry SSSR byl nahrazen Leninovou sochou. Z náměstí vychází hlavní Rižská ulice (Rīgas iela) s radnicí z roku 1767 a řadou starých dřevěných i kamenných domů. Nejstarší pochází z 2. poloviny 17. století.

Další významnou stavební památkou v Cēsisu je kostel sv. Jana (Sv. Jāņa baznīca) z konce 13. století. Je to největší lotyšský gotický kostel mimo Rigu. Má strohou vnější výzdobu. V podzemních prostorách je pohřbena řada německých křižáků.

Krásným místem je vesnice Āraiši ležící 5 km na jih od Cēsisu. Okolní krajinu se zalesněnými pahorky, prašnými cestami, vesnickými staveními a políčky často využívají filmaři k natáčení. Na ostrově v místním jezeře bylo roku 1965 nalezeno množství vykopávek, které odhalily, že místo bylo osídleno Latgaly již před 1500 lety. Za zhlédnutí stojí malý skanzen na břehu jezera, větrný mlýn v holandském stylu a evangelický kostel ze 13. století.

Západně od Cēsisu se do Gauji vlévá říčka Amata, protékající velmi odlehlými končinami. Nad říčkou se tyčí skalní útesy Zvārta, a krajina tak vyhlíží divoce a romanticky.

Několik kilometrů západně od Zvārtských útesů se nachází Līgatne, kde žijí jen necelé 2 tisíce obyvatel a které obdrželo městská práva až roku 1992. Ve městečku stojí řada obytných dřevěných domů, dokreslujících malebnost okolní krajiny s Gaujou. S tou se lze seznámit na místních přírodních stezkách Līgatne (Līgatnes dabas takas), kde jsou v oborách chovaná různá lesní zvířata.

Asi 10 kilometrů severozápadně od soutoku Amaty s Gaujou leží vesnice Lielstraupe. Ta se pyšní hradem a kostelem ze 13. století, které tvoří jeden komplex. Hrad byl zničen za severní války a obnoven roku 1727 v podobě barokního zámku, jenž dnes slouží jako nemocnice. Kostel byl rovněž přestaven v 18. století. Blízko stojí dřevěná zvonice (jediná ve Vidzemsku) z roku 1744.

Informační kancelář sídlí v Cēsisu na Pils laukums 1.

Další informace: www.gnp.lv (národní park Gauja), www.cesis.lv

Valmiera

Město s 28 tisíci obyvateli se nachází na řece Gauja nedaleko severovýchodního cípu národního parku Gauja (viz).

První písemná zmínka o Valmieře pochází z roku 1323, kdy obdržela městská práva. Až do konce 17. století se Valmiera (v té době hanzovní město) rozvíjela příznivě, během livonské války však byla poničena. V roce 1917 padl ve Valmieře na sjezdu představitelů Vidzemska poprvé návrh na sjednocení všech lotyšských historických oblastí do jednoho státu. Mezi válkami město proslulo díky několika závodním chodcům. Nejslavnější z nich, Jānis Daliņš, byl mistrem Evropy a několikanásobným světovým rekordmanem.

Nejdůležitější stavební památkou Valmiery je gotický kostel sv. Šimona (Sv. Sīmaņa baznīca) z roku 1283. Vévodí mu nápadná, mohutná věž s románským portálem. V severní stěně kostela jsou zazděny dělové koule, použité za livonské války. Hezké prostředí plné zeleně se nachází na březích Gauji. Ve Valmieře sídlí také muzeum Jāzepse Vītolse (Jāzepa Vītola muzejs), nejznámějšího lotyšského hudebního skladatele.

Informační kancelář sídlí ve Valmieře na Lāčplēša iela 2.

Další informace: www.valmiera.lv

Madona

V malém městě Madona v srdci Vidzemské vysočiny žije asi 9,5 tisíce obyvatel. Město je výchozím bodem pro výlety po krásné okolní zalesněné krajině s malebnými vesničkami.

Asi 15 km severně od Madony se nachází vesnice Cesvaine se šlechtickým sídlem z konce 19. století, v jehož architektuře se mísí prvky několika slohů: románského, gotického, renesančního i secesního.

Z Madony je dobře dostupný také nejvyšší vrchol Lotyšska Gaiziņkalns, měřící 312 metrů. Nachází se 15 km západně od Madony. Výchozím bodem pro výstup na Gaiziņkalns je vesnice Vestiena.

Informační kanceláře se v Madoně nachází na  Saeita laukums 1.

Další informace: www.madona.lv

Alūksne

Hlavním centrem severovýchodního cípu Lotyšska je město Alūksne s 9,5 tisíci obyvateli. Město se rozprostírá na březích malebného, stejnojmenného jezera. Estonská i ruská hranice je odtud co by kamenem dohodil. V okolí se rozprostírá spousta lesů a rázovitých vesniček.

První zmínky o městě pocházejí ze 13. století, městská práva však Alūksne získalo až roku 1920. V roce 1342 byl na ostrově Pilssala v jezeře Alūksne založen hrad, zničený roku 1702.

Zříceniny hradu se ostrově Pilssala dochovaly dodnes. Další památkou je luteránský kostel (luterāņu baznīca) z konce 18. století se zdmi z přírodních kamenů. Jedná se o jeden z nejhezčích klasicistních kostelů Lotyšska. Za zhlédnutí stojí také panská sídla Vecgulbene na ulici Svobody (Brīvības iela) z konce 18. století.

Informační kancelář sídlí v Alūksne na Dārza iela 8a.

Další informace: www.aluksne.lv