Česko-lotyšský spolek

Úvodní stránka

O Česko-lotyšském spolku

Aktuálně

Informace o Lotyšsku

Fotogalerie

Publikace o Lotyšsku

Staňte se naším členem

Články

Archiv

Zajímavé odkazy

Napište nám

 

Riga (Rīga)

Základní údaje  Historie  Centrum města  Ostatní části města  Informace a odkazy

Základní údaje

Riga je hlavním městem Lotyšska a současně největším městem Pobaltí. Dnes žije v Rize necelých 750 tisíc obyvatel, ještě v roce 1990 však měla Riga přes 900 tisíc obyvatel. Město se rozkládá při ústí řeky Daugavy (Západní Dviny) do Rižského zálivu (Rīgas jūras līcis). Riga je administrativním, hospodářským i kulturním centrem Lotyšska a leží i blízko geografického středu země. V roce 2001 oslavila 800. výročí svého založení.

Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví, zastoupená v Rize, patří strojírenství, potravinářství, hutnictví a dřevozpracující průmysl. Riga je důležitým dopravním uzlem, kříží se tu významné silnice i železnice. Město disponuje také přístavem a mezinárodním letištěm, největším v Pobaltí.

Historie

Archeologické nálezy při ústí Daugavy ukázaly, že v místě dnešní Rigy existovalo sídlo již ve 2. století n.l. Historie dnešní Rigy se datuje k roku 1201, kdy tu biskup Albert založil hrad. Riga se stala opěrným bodem nájezdů řádu německých rytířů do ostatních částí Pobaltí. V roce 1282 se Riga stala členem Hanzy. Germáni tu postupně ztráceli vliv a po krátké nadvládě Poláků a Švédů připadla Riga po severní válce nadlouho Rusku.

Rychlý rozvoj zaznamenalo město zvláště v druhé polovině 19. století, především díky výstavbě přístavu a napojení na železniční síť. Za druhé světové války se Riga se svým okolím stala centrem nacistické okupace. Do té doby významná židovská komunita byla prakticky vyhlazena. Během pádu sovětského režimu byla Riga hlavním centrem lotyšského boje za nezávislost. K příležitosti 800. výročí založení města byla koncem 90. let 20. století zrekonstruována řada historických budov ve městě.

Centrum města (Stará Riga - Vecrīga) (foto)

Jednou z dominant centra Rigy je kostel sv. Petra (Sv. Pētera baznīca). Jeho dřevěná věž měří 123 m (dřívější dřevěná konstrukce, která shořela za 2. světové války, byla nejvyšší v Evropě). Pokud vyjedete výtahem nahoru, naskytne se nám panoramatický výhled na celé město. První zmínky o kostelu pocházejí z roku 1209. Původně byl katolický, ale v 16. století se z něj stal svatostánek luteránů. Během své historie byl několikrát zničen, naposledy během 2. světové války.

Podél kostela sv. Petra vede ulice Skārņu s opravenými středověkými domy. Ulice je plná stánků, v nichž si turisté mohou koupit suvenýry, především jantar. Na druhé straně ulice stojí kostel sv. Jana (Sv. Jāņa baznīca), který od 13. století sloužil jako kaple Dominikánského kláštera. Podobně jako většina kostelů prošel během 16. století reformací a dnes patří luteránům.

Jižně odtud se na Peitavas nachází asi 100 let stará synagoga. Ta je v současnosti jedinou synagogou židovské komunity, která v Rize čítá asi 12 tisíc členů.

Pokud se od kostela sv. Petra vydáte ke břehu Daugavy, dojdeme na náměstí Lotyšských střelců (Latviešu strēlnieku laukums), jemuž vévodí jejich sousoší, které mnozí spojují s minulým režimem. Lotyšští střelci byli první lotyšské národní vojsko, jež za 1. světové války bojovalo za nezávislost proti Německu. Část střelců spolupracovala při VŘSR s ruskými bolševiky. Přímo za sousoším stojí nevzhledná moderní budova, v níž dříve sídlilo Muzeum Lotyšských střelců. Dnes je paradoxně sídlem velmi zajímavého Muzea okupace Lotyšska.

Za budovou muzea stojí na Radničním náměstí (Rātslaukums) dům Černohlavců (Melngalvju nams), založený ve 14. století a poničený za 2. světové války. U příležitosti 800. výročí založení Rigy v roce 2001 byl tento architektonický poklad nově zrestaurován. Dům je nádhernou ukázkou gotického slohu a svého času sloužil členům obchodního spolku. Jméno dům dostal podle pokrývek hlavy, které nosili jeho členové.

Další významnou stavbou rižského centra je Rižský dóm (Rīgas doms), plošně největší kostel v Pobaltí (187 x 43 m). Katedrála byla založena ve 13. století a díky mnoha rekonstrukcím na ní lze nalézt prvky několika stavebních slohů. Uvnitř katedrály se nachází mj. čtvrté největší varhany na světě s 6768 píšťalami. Nedaleko katedrály stojí na nábřeží anglikánský kostel sv. Saviora (Anglikāņu baznīca) z roku 1857, postavený na štěrku dovezeném za tímto účelem obchodníky z Británie. Kostel již na první pohled připomíná Anglii. Za sovětské éry byl barbarsky přeměněn na studentské disko.

Severně odtud se nachází Rižský hrad (Rīgas pils), postavený německými rytíři roku 1330. Dnes je hrad sídlem lotyšského prezidenta, stejně jako v meziválečném období. Pokud se hradu vydáte ulicí Mazā Pils, dojdeme k trojici středověkých domů zvaných Tři bratři (Trīs brāļi). Každý z nich reprezentuje jiný stavební sloh od gotiky po baroko. Dům č.p. 17 postavený v 15. století je nejstarším kamenným domem v Lotyšsku. Kolem kostela sv. Jakuba (Sv. Jēkaba baznīca) založeného roku 1225 se odtud dostaneme k budově lotyšského parlamentu (Saeima), která se v 80. letech stala centrem boje za nezávislost. Severně odtud stojí za Jakubským náměstím (Jēkaba laukums) budova lotyšského Národního divadla (Nacionālais teātris).

Asi 200 metrů od parlamentu se nachází zbytek městského opevnění  z 13.-16. století, jež bylo strženo během 19. století kvůli zlepšení dopravní situace v rozvíjejícím se městě. Jeho součástí je i malebná Švédská brána (Zviedru vārti), která je jedinou dosud stojící branou. Byla postavena Švédy až roku 1698 na oslavu dobytí území. Pod branou často hrají pouliční muzikanti. Východní konec opevnění uzavírá Prašná věž (Pulvertornis), která je jedinou věží z původních osmnácti, jež se zachovala do současnosti. Dnes v ní sídlí Lotyšské válečné muzeum.

Jižně od opevnění stojí na rohu Meistaru a Zirgu iela Kočičí dům. Je pojmenován podle soch koček na špičkách jeho věží. Sochař, který je vytvořil, se zabil pádem ze střechy při jejich umisťování. Naproti domu bylo prý kdysi sídlo jistého spolku. Majiteli Kočičího domu bylo odmítnuto stát se jeho členem, a tak otočil kočky zadní částí směrem k sídlu spolku. Záležitost byla předána soudu, a ten rozhodl, že kočky musí být otočeny zpět a majitel domu musí být do spolku přijat.

Ostatní části města

Na severovýchodním okraji rižského centra najdete Baštovní vrch (Bastejkalns) s parkem. K vidění je tu 5 náhrobních kamenů, které upomínají na nepokoje v roce 1991, kdy se rodila lotyšská nezávislost a kdy tady bylo sovětskými milicemi zastřeleno 5 lidí.

Od Baštovního vrchu vede k severovýchodnímu okraji města hlavní rižská třída Svobody (Brīvības bulvāris). Na jejím začátku stojí nově zrekonstruovaný památník Svobody (Brīvības piemineklis). Byl odhalen roku 1935 a za éry SSSR se stal symbolem lotyšské nezávislosti. Socha na vrcholu památníku Svobody, hledící jihozápadním směrem, drží ve vzpažených rukou tři pěticípé hvězdy symbolizují tři historické oblasti Lotyšska: Kurzeme, Vidzeme a Latgale. S komunismem tyto hvězdy nemají nic společného, ale údajně památník zachránily před zbouráním, protože byly zneužity sovětskou propagandou. Za sovětské éry kolovala o monumentu hořká anekdota o tom, že památník je cestovní kancelář, protože každý, kdo k němu položí květiny, obdrží zdarma jednosměrnou jízdenku na Sibiř. Nedaleko od památníku na rohu ulic Brīvības a Elizabetes stála za komunismu Leninova socha, jejíž tvář byla symbolicky nasměrována k východu. Po vzniku samostatného Lotyšska byla odstraněna. Rižané přijímají se zadostiučiněním fakt, že jejich památník Svobody dokázal přežít tento symbol komunismu.

Vydáte-li se od památníku Svobody po ulici Brīvības, uvidíme po levé straně pravoslavnou katedrálu (Pareizticīgo katedrāle). Byla postavena v letech 1876-84. Obyvatelé Rigy ji dodnes nazývají planetārijs, protože byla za sovětského režimu přeměněna na planetárium.

Severně od městského centra se nachází secesní čtvrť, architektonický klenot a jedna z hlavních pozoruhodností Rigy. Vytváří ji několik bloků ulic Albertovy (Alberta), Alžbětiny (Elizabetes) a Střelecké (Strēlnieku). Domy byly většinou navrženy ruským architektem Michailem Eisensteinem na přelomu 19. a 20. století. Některé prošly novou rekonstrukcí, jiné jsou romanticky zpustlé.

Mimo městské centrum lze navštívit budovu Akademie věd, která je reliktem sovětské architektury. Proto jí obyvatelé města přezdívají „Stalinův narozeninový dort“. Stojí jižně od vlakového nádraží nedaleko centrálního trhu. Obdobné stavby stojí i v dalších městech střední a východní Evropy. Mezi Akademií věd a hlavním nádražím se v bývalých hangárech nachází obrovský Centrální trh (Centrāltirgus), kde v kterýkoli den seženete čerstvé pečivo, mléčné a masné výrobky, med nebo zákusky, ale také oblečení, obuv a další spotřební zboží.

Vydáte-li se z centra Rigy podél pravého břehu Daugavy asi 3 kilometry na jihovýchod, dorazíte k Zábavnímu centru Lido (Lido atpūtas centrs). Kromě dětských hřišť, bazénu (v zimě přeměněného na kluziště) apod. se tu nachází především jeden z největších restauračních komplexů v Evropě. Trojposchoďový dřevěný objekt ve tvaru větrného mlýna má v každém podlaží jednu obrovskou restauraci. Všechna jídla si zákazník vybírá přímo u pultů. Za příznivé ceny tu můžete ochutnat stovky hlavních jídel z masa, ryb i zeleniny, různé moučníky, saláty, mléčné výrobky, čerstvé džusy, různé druhy piva a vína...

Na severozápadním okraji města si lze odpočinout v Lesoparku (Mežaparks). Nachází se tam mj. rižská ZOO, ale hlavně Velký amfiteátr (Lielā Estrāde) pod širým nebem, kde konají koncerty a další kulturní akce, včetně oblíbených Svátků písní.

Na severovýchodním okraji města se na březích jezera Jugla rozprostírá Etnografický skanzen (Etnografiskais brīvdabas muzejs) s lidovými stavbami ze všech koutů Lotyšska. V létě se tu konají doprovodné akce včetně ukázek řemesel.

Informace a odkazy

Informační kancelář sídlí v Rize na Rātslaukums 6 (dům Černohlavců).

www.rigathisweek.lv - aktuální informace o Rize a akcích ve městě

www.rigalatvia.lv - různé informace o Rize

www.rigatourism.lv - turistické informace o Rize

www.autoosta.lv - rižské autobusové nádraží

 

Základní údaje  Historie  Centrum města  Ostatní části města  Informace a odkazy

NAVRCHOLU.cz