|
Základní
údaje
Historie
Centrum
města
Ostatní
části města
Informace
a odkazy
Základní
údaje
Riga
je hlavním městem Lotyšska a současně největším městem
Pobaltí. Dnes žije v Rize necelých 750 tisíc obyvatel,
ještě v roce 1990 však měla Riga přes 900 tisíc
obyvatel. Město se rozkládá při ústí řeky Daugavy (Západní
Dviny) do Rižského zálivu (Rīgas jūras līcis). Riga je administrativním,
hospodářským i kulturním centrem Lotyšska a leží i blízko
geografického středu země. V roce 2001 oslavila 800. výročí
svého založení.
Mezi
nejdůležitější průmyslová odvětví, zastoupená v Rize,
patří strojírenství, potravinářství, hutnictví a dřevozpracující
průmysl. Riga je důležitým dopravním uzlem, kříží se tu
významné silnice i železnice. Město disponuje také přístavem
a mezinárodním letištěm, největším v Pobaltí.
Historie
Archeologické
nálezy při ústí Daugavy ukázaly, že v místě dnešní
Rigy existovalo sídlo již ve 2. století n.l. Historie dnešní
Rigy se datuje k roku 1201, kdy tu biskup Albert založil hrad. Riga se stala opěrným bodem nájezdů řádu
německých rytířů do ostatních částí Pobaltí. V roce
1282 se Riga stala členem Hanzy.
Germáni tu postupně ztráceli vliv a po krátké nadvládě
Poláků a Švédů připadla Riga po severní válce nadlouho
Rusku.
Rychlý
rozvoj zaznamenalo město zvláště v druhé polovině 19.
století, především díky výstavbě přístavu a napojení
na železniční síť. Za druhé světové války se Riga se svým
okolím stala centrem nacistické okupace. Do té doby významná
židovská komunita byla prakticky vyhlazena. Během pádu sovětského
režimu byla Riga hlavním centrem lotyšského boje za nezávislost.
K příležitosti 800. výročí založení města byla
koncem 90. let 20. století zrekonstruována řada historických
budov ve městě.
Centrum
města (Stará Riga - Vecrīga)
(foto)
Jednou
z dominant centra Rigy je kostel
sv. Petra
(Sv. Pētera baznīca).
Jeho dřevěná věž měří 123 m (dřívější dřevěná
konstrukce, která shořela za 2. světové války, byla nejvyšší
v Evropě). Pokud vyjedete výtahem nahoru, naskytne se nám
panoramatický výhled na celé město. První zmínky o kostelu
pocházejí z roku 1209. Původně byl katolický, ale v 16.
století se z něj stal svatostánek luteránů. Během své
historie byl několikrát zničen, naposledy během 2. světové
války.
Podél
kostela sv. Petra vede ulice Skārņu
s opravenými středověkými domy. Ulice je plná stánků,
v nichž si turisté mohou koupit suvenýry, především
jantar. Na druhé straně ulice stojí kostel
sv. Jana
(Sv. Jāņa baznīca), který od 13. století sloužil
jako kaple Dominikánského kláštera. Podobně jako většina
kostelů prošel během 16. století reformací a dnes patří
luteránům.
Jižně
odtud se na Peitavas nachází asi 100 let stará synagoga.
Ta je v současnosti jedinou synagogou židovské komunity,
která v Rize čítá asi 12 tisíc členů.
Pokud
se od kostela sv. Petra vydáte ke břehu Daugavy, dojdeme na náměstí
Lotyšských střelců (Latviešu
strēlnieku laukums), jemuž vévodí jejich sousoší,
které mnozí spojují s minulým režimem. Lotyšští
střelci byli první lotyšské národní vojsko, jež za 1.
světové války bojovalo za nezávislost proti Německu. Část
střelců spolupracovala při VŘSR s ruskými bolševiky.
Přímo za sousoším stojí nevzhledná moderní budova, v níž
dříve sídlilo Muzeum Lotyšských střelců. Dnes je paradoxně
sídlem velmi zajímavého Muzea
okupace Lotyšska.
Za
budovou muzea stojí na Radničním náměstí (Rātslaukums)
dům
Černohlavců
(Melngalvju nams), založený
ve 14. století a poničený za 2. světové války. U příležitosti
800. výročí založení Rigy v roce 2001 byl tento
architektonický poklad nově zrestaurován. Dům je nádhernou
ukázkou gotického slohu a svého času sloužil členům
obchodního spolku. Jméno dům dostal podle pokrývek hlavy,
které nosili jeho členové.
Další
významnou stavbou rižského centra je Rižský
dóm
(Rīgas doms), plošně největší kostel v Pobaltí (187
x 43 m). Katedrála byla založena ve 13. století a díky mnoha
rekonstrukcím na ní lze nalézt prvky několika stavebních
slohů. Uvnitř katedrály se nachází mj. čtvrté největší
varhany na světě s 6768 píšťalami. Nedaleko katedrály
stojí na nábřeží anglikánský
kostel sv. Saviora (Anglikāņu
baznīca) z roku 1857, postavený na štěrku
dovezeném za tímto účelem obchodníky z Británie.
Kostel již na první pohled připomíná Anglii. Za sovětské
éry byl barbarsky přeměněn na studentské disko.
Severně
odtud se nachází Rižský hrad
(Rīgas pils),
postavený německými rytíři roku 1330. Dnes je hrad sídlem
lotyšského prezidenta, stejně jako v meziválečném
období. Pokud se hradu vydáte ulicí Mazā Pils, dojdeme k trojici
středověkých domů zvaných Tři
bratři (Trīs brāļi). Každý z nich reprezentuje jiný
stavební sloh od gotiky po baroko. Dům č.p. 17 postavený v 15.
století je nejstarším kamenným domem v Lotyšsku. Kolem
kostela
sv. Jakuba
(Sv. Jēkaba baznīca)
založeného roku 1225 se odtud dostaneme k budově lotyšského
parlamentu (Saeima), která se v 80. letech stala centrem boje za nezávislost.
Severně odtud stojí za Jakubským náměstím (Jēkaba laukums) budova lotyšského Národního divadla (Nacionālais
teātris).
Asi
200 metrů od parlamentu se nachází zbytek městského opevnění z 13.-16.
století, jež bylo strženo během 19. století kvůli zlepšení
dopravní situace v rozvíjejícím se městě. Jeho součástí
je i malebná Švédská
brána
(Zviedru vārti), která je jedinou dosud stojící branou. Byla
postavena Švédy až roku 1698 na oslavu dobytí území. Pod
branou často hrají pouliční muzikanti. Východní konec
opevnění uzavírá Prašná
věž
(Pulvertornis), která je jedinou věží z původních osmnácti,
jež se zachovala do současnosti. Dnes v ní sídlí Lotyšské válečné muzeum.
Jižně
od opevnění stojí na rohu Meistaru a Zirgu iela Kočičí
dům. Je pojmenován podle soch koček na špičkách jeho věží.
Sochař, který je vytvořil, se zabil pádem ze střechy při
jejich umisťování. Naproti domu bylo prý kdysi sídlo jistého
spolku. Majiteli Kočičího domu bylo odmítnuto stát se jeho
členem, a tak otočil kočky zadní částí směrem k sídlu
spolku. Záležitost byla předána soudu, a ten rozhodl, že kočky
musí být otočeny zpět a majitel domu musí být do spolku přijat.
Ostatní
části města
Na
severovýchodním okraji rižského centra najdete Baštovní
vrch (Bastejkalns) s parkem.
K vidění je tu 5 náhrobních kamenů, které upomínají na
nepokoje v roce 1991, kdy se rodila lotyšská nezávislost
a kdy tady bylo sovětskými milicemi zastřeleno 5 lidí.
Od
Baštovního vrchu vede k severovýchodnímu okraji města
hlavní rižská třída
Svobody (Brīvības
bulvāris). Na jejím začátku stojí nově
zrekonstruovaný památník
Svobody
(Brīvības
piemineklis). Byl odhalen roku 1935 a za éry SSSR se stal
symbolem lotyšské nezávislosti. Socha na vrcholu památníku
Svobody, hledící jihozápadním směrem, drží ve vzpažených
rukou tři pěticípé hvězdy symbolizují tři historické
oblasti Lotyšska: Kurzeme,
Vidzeme a Latgale.
S komunismem tyto hvězdy nemají nic společného, ale údajně
památník zachránily před zbouráním, protože byly zneužity
sovětskou propagandou. Za sovětské éry kolovala o monumentu
hořká anekdota o tom, že památník je cestovní kancelář,
protože každý, kdo k němu položí květiny, obdrží zdarma
jednosměrnou jízdenku na Sibiř. Nedaleko
od památníku na rohu ulic Brīvības a Elizabetes stála
za komunismu Leninova socha, jejíž tvář byla symbolicky nasměrována
k východu. Po vzniku samostatného Lotyšska byla odstraněna.
Rižané přijímají se zadostiučiněním fakt, že jejich památník
Svobody dokázal přežít tento symbol komunismu.
Vydáte-li
se od památníku Svobody po ulici Brīvības, uvidíme
po levé straně pravoslavnou
katedrálu (Pareizticīgo
katedrāle). Byla postavena v letech 1876-84.
Obyvatelé Rigy ji dodnes nazývají planetārijs,
protože byla za sovětského režimu přeměněna na planetárium.
Severně
od městského centra se nachází secesní
čtvrť, architektonický klenot a jedna z hlavních
pozoruhodností Rigy. Vytváří ji několik bloků ulic
Albertovy
(Alberta),
Alžbětiny
(Elizabetes) a Střelecké
(Strēlnieku).
Domy byly většinou navrženy ruským architektem Michailem Eisensteinem na přelomu 19. a 20. století. Některé prošly
novou rekonstrukcí, jiné jsou romanticky zpustlé.
Mimo
městské centrum lze navštívit budovu Akademie věd, která je reliktem sovětské architektury. Proto jí
obyvatelé města přezdívají „Stalinův
narozeninový dort“. Stojí
jižně od vlakového nádraží nedaleko
centrálního trhu. Obdobné stavby stojí i v dalších městech
střední a východní Evropy. Mezi Akademií věd a hlavním nádražím
se v bývalých hangárech nachází obrovský Centrální
trh
(Centrāltirgus), kde v kterýkoli den seženete čerstvé pečivo,
mléčné a masné výrobky, med nebo zákusky, ale také oblečení,
obuv a další spotřební zboží.
Vydáte-li
se z centra Rigy podél pravého břehu Daugavy asi 3 kilometry
na jihovýchod, dorazíte k Zábavnímu
centru Lido
(Lido atpūtas centrs). Kromě dětských hřišť, bazénu (v zimě přeměněného
na kluziště) apod. se tu nachází především jeden z největších
restauračních komplexů v Evropě. Trojposchoďový dřevěný
objekt ve tvaru větrného mlýna má v každém podlaží jednu
obrovskou restauraci. Všechna jídla si zákazník vybírá přímo
u pultů. Za příznivé ceny tu můžete ochutnat stovky hlavních
jídel z masa, ryb i zeleniny, různé moučníky, saláty, mléčné
výrobky, čerstvé džusy, různé druhy piva a vína...
Na
severozápadním okraji města si lze odpočinout v Lesoparku
(Mežaparks). Nachází se tam mj. rižská ZOO, ale hlavně Velký amfiteátr (Lielā
Estrāde)
pod širým nebem, kde konají koncerty a další kulturní
akce, včetně oblíbených Svátků písní.
Na
severovýchodním okraji města se na březích jezera Jugla
rozprostírá Etnografický skanzen (Etnografiskais brīvdabas muzejs) s lidovými stavbami ze všech koutů Lotyšska.
V létě se tu konají doprovodné akce včetně ukázek řemesel.
Informace
a odkazy
Informační
kancelář sídlí v Rize na Rātslaukums
6 (dům Černohlavců).
www.rigathisweek.lv
- aktuální informace o Rize a akcích ve městě
www.rigalatvia.lv
- různé informace o Rize
www.rigatourism.lv
- turistické informace o Rize
www.autoosta.lv
- rižské autobusové nádraží
Základní
údaje
Historie
Centrum
města
Ostatní
části města
Informace
a odkazy
|
