Česko-lotyšský spolek

Úvodní stránka

O Česko-lotyšském spolku

Aktuálně

Informace o Lotyšsku

Fotogalerie

Publikace o Lotyšsku

Staňte se naším členem

Články

Archiv

Zajímavé odkazy

Napište nám

 

Literatura

Počátky písemnictví

Lotyšská folklorní tvorba je tvořena lidovými písněmi dainami. Na rozdíl od litevských dain se nepodobají slovanským písním. Většinou jde o čtyřverší s náměty z rolnického života. Celkový počet dain je odhadován na 1,2 milionu, což nemá v indoevropských jazycích obdoby. Na každého příslušníka lotyšského národa tedy připadá téměř jedna daina.

Nejstarší lotyšsky psanou knihou je katolický katechismus z roku 1585, vytištěný ve Vilniusu. Z roku 1694 pochází lotyšský překlad Bible od německého pastora Ernsta Glücka (Glikse, 1652-1705). Zakladatelem světské literatury byl Gothard Friedrich Stender (1714-96), autor prózy, poezie i osvícenských naučných děl. Dalším významným světským dílem se stala básnická sbírka Neredzīgaise Indriķise z roku 1806.

Národní obrození

Počátkem 19. století tvořila skupina autorů, nazývaná starolotyši (veclatvieši). Představitelem byl Jānis Ruģēns (1817-76), autor Písně o J. Husovi (Dziesma par J. Husu). Na nenáročnou tvorbu starolotyšů reagovali mladolotyši (jaunlatvieši), jejichž hlavním představitelem byl básník Juris Alunāns (1832-64) se sbírkou Písničky do lotyštiny přeložené (Dziesmiņas, latviešu valodai pārtulkotas). Alunāns jako první prosazoval zavedení háčků do lotyštiny, ty však byly přijaty až počátkem 20. století. Na Alunānse navazují Atis Kronvalds (1837-75) a Andrejs Pumpurs (1841-1902), autor romanticko-vlasteneckého eposu Lāčplēsis (Trhající medvědy) o boji siláka s medvědíma ušima proti křižákům. Nejplodnějším literárním představitelem této doby je však Krišjānis Barons (1835-1923), sběratel lidových písní (dain). Barons jich během svého života nasbíral přes 200 tisíc.

Realistická tvroba se v lotyšské literatuře projevuje od konce 19. století. Jejími představiteli byli například prozaik Juris Neikēns (1826-68) a dramatik Rūdolfs Blaumanis (1863-1908), autor slavné komedie Krejčovské dny v Silmačích (Skroderdienas Silmačos).

20. století

Na počátku 20. století tvořil nejvýznamnější lotyšský básník a dramatik Jānis Rainis (1865-1929), vlastním jménem Pliekšāns, představitel sociálně orientovaného literárního hnutí Nový směr. Nejznámější díla, např. drama Oheň a noc (Uguns un nakts), poema Daugava či sbírka Konec a počátek (Gals un sākums) napsal během své emigrace ve Švýcarsku. Literárně činná byla i jeho žena Aspazija (vl. jménem Elsa Rozenbergová, 1865-1943). Mezi válkami se rozvinula avantgardní poezie, jejímiž představiteli byli Aleksandrs Čaks (1901-50) se sbírkou Srdce na chodníku (Sirds uz trotuāra) z městského prostředí a Jānis Sudrabkalns (1894-1975).

Po sovětské okupaci odešla řada spisovatelů do exilu, např. básníci Veronika Strēlerteová (1912-95) a Andrejs Eglītis (1912-2006), autor poemy Bože, Tvá země hoří (Dievs, Tava zeme deg) a jeho jmenovec, prozaik Anšlavs Eglītis (1906-93). Z těch, co zůstali v Lotyšsku, jsou nejvýznamnější básníci Imants Ziedonis (1933-2013) a Ojārs Vācietis (1933-83), kteří kritizovali sovětský režim, a prozaici Egons Līvs (1924-89) a Visvaldis Lāms (1923-92).

 

NAVRCHOLU.cz