Česko-lotyšský spolek

Úvodní stránka

O Česko-lotyšském spolku

Aktuálně

Informace o Lotyšsku

Fotogalerie

Publikace o Lotyšsku

Staňte se naším členem

Články

Archiv

Zajímavé odkazy

Napište nám

 

Kurzeme

Liepāja  Saldus  Kuldīga  Tukums  Talsi  Ventspils  Lívské pobřeží

Západní části Lotyšska, nazývané Kurzeme, dominuje Kurzemská vysočina (Kurzemes augstiene). Směrem k okrajům regionu se nadmořská výška snižuje. Na severu vybíhá pevnina v Kuronský poloostrov, omývaný ze západu Baltským mořem (Baltijas jūra) a z východu Rižským zálivem Rīgas jūras līcis). Obě vodní plochy se střetávají u mysu Kolka (Kolkas rags). Hlavními centry Kurzeme jsou přístavy Liepāja a Ventspils.

Liepāja

Přístav Liepāja (foto) je třetím největším městem v Lotyšsku. Název vznikl z lotyšského liepa (lípa), protože v této oblasti rostlo mnoho lip. Město je obklopené Baltským mořem a jezery Liepāja a Tosmāre a žije tu 89 tisíc obyvatel. Jezero Liepāja je propojeno s mořem Obchodním kanálem (Tirdzniecības kanāls), který prochází středem města. Liepāja je významným administrativním, kulturním a průmyslovým centrem, okolní pláže jsou využívány k rekreaci.

Na území Liepāji vznikla ve 13. století rybářská vesnička, která se rychle rozrůstala, takže již od roku 1625 byla Liepāja městem. Na počátku 18. století tu vznikl umělý přístav a během 19. století sem byly přivedeny železniční tratě. V roce 1899 byla v Liepāje zřízena nejstarší tramvajová doprava v Pobaltí (dodnes však má pouze jednu nerozvětvenou trať). V letech 1918-19 byla Liepāja prozatímním hlavním městem Lotyšska. Historické centrum města bylo poničeno za 2. světové války.

V malém centru Liepāji na jižním břehu kanálu se nachází řada pěkných historických domů. Nejvýznamnější architektonickou památkou je však evangelický kostel svaté Trojice (Sv. Trīsvienības baznīca) z poloviny 18. století. Jeho 55 metrů vysoká věž je však o století mladší. Stavba je největším původním protestantským kostelem v Lotyšsku. Byla navržena kaliningradským architektem J. C. Dornem. Uvnitř se nacházejí největší varhany v Evropě.

Jižně od kostela svaté Trojice se nachází Růžové náměstí (Rožu laukums). Z něj dále na jih pokračuje Rybí ulice (Zivju iela), na níž se dochovaly přes 300 let staré sýpky, které jsou typickou ukázkou liepājské architektury. Nejstarší sýpka na Zivju iela 4/6 byla postavena v roce 1690.

Ještě dále na jih stojí evangelický kostel sv. Anny (Sv. Annas baznīca), založený v 16. a přestavený v 19. století. Jeho dřevěný oltář z konce 17. století je krásnou ukázkou barokního řezbářství. Nedaleko kostela se nachází Petrský trh (Pētertirgus), kde se mimo jiné prodávají čerstvé ryby.

Na západním okraji města se podél mořského pobřeží táhne upravený Přímořský park (Piejūras parks). Jeho součástí je jeviště pod širým nebem, kde se konají hudební festivaly.

Informační kancelář sídlí v Liepāje na Lielā iela 11.

Další informace: www.liepaja.lv

Saldus

Klidné město s 13 tisíci obyvateli se nachází 80 km východně od Liepāji při silnici do Rigy. Městem je od roku 1917. Město je spjato s realistickým malířem Jānisem Rozentālsem, který žil v 19. století a na svých obrazech zachytil řadu míst v Saldusu. Mezi ty nejkrásnější patří malebné jezero Ciecere s malým ostrůvkem a tajuplnou atmosférou, kostel sv. Jana (Sv. Jāņa baznīca) a park Kalnsēta s ruinami hradu. Hlavní ulicí městského centra je Velká ulice (Lielā iela). V Saldusu má malíř Rozentāls také své muzeum.

Informační kancelář sídlí v Saldusu na Avotu iela 12.

Další informace: www.saldus.lv

Kuldīga

Město s 15 tisíci obyvatel leží v kuronském vnitrozemí na řece Venta a je jedním z nejromantičtějších provinčních měst v Lotyšsku. První písemná zmínka o městě pochází ze 13. století, kdy tu byl řádem německých rytířů založen hrad (současný název města je zkomoleninou německého Goldingen). Již v roce 1378 obdržela Kuldīga městská práva a v 15. století se stala hanzovním městem. Velký rozvoj zaznamenala v 17. století, kdy se stala sídlem kuronských vévodů. Během severní války bylo město zničeno boji, požáry i morovými epidemiemi. Další rozmach v 19. století souvisí s rozvojem průmyslu.

Historické centrum města se nachází na levém břehu řeky. Významnou památkou je kostel sv. Kateřiny (Sv. Katrīnas baznīca) ze 13. století, přestavěný po požáru v 17. století. Jeho novogotická, 45 metrů vysoká věž byla přistavěna až v roce 1866. Od kostela vede směrem na jih Kostelní ulice (Baznīcas iela) se zachovalými domy starými přes 300 let. Řada z nich je dřevěná, což vytváří atmosféru dávné historie. Na jižním konci této ulice stojí kostel sv. Trojice (Sv. Trīsvienības baznīca) z roku 1640 s barokním interiérem. Krásné jsou rovněž dřevěné domy kolem říčky Alekšupīte, jejichž stěny vyrůstají přímo z vody. Kuldīze se někdy (s notnou dávkou nadsázky) přezdívá "lotyšské Benátky".

Jedinečnou stavební památkou je most z pálených cihel přes řeku Ventu, postavený v  1874-74. Měří 165 metrů a je jedním z nejdelších svého druhu v Evropě. Z mostu se naskýtají hezké výhledy na město i na malebný vodopád Ventas rumba. Vodopád je 110 metrů široký, ale pouze 2 metry vysoký. Přesto je největší v Lotyšsku a jeden z nejširších v Evropě.

Informační kancelář sídlí v Kuldīze na Baznīcas iela 5.

Další informace: www.kuldiga.lv

Tukums

Malé město Tukums, leží asi 70 kilometrů západně od Rigy a žije tu 19 tisíc obyvatel. Je trochu ve stínu nedaleké Jūrmaly i Rigy, ale v jeho okolí se rozprostírá krásná krajina s rázovitými vesničkami a řadou zajímavých míst. Za nadvlády řádu německých rytířů tu vzniklo malé městečko, které zažilo největší rozmach v 17. století. Tehdy bylo místo proslulé díky kovářským řemeslům a slévačství.

V samotném Tukumsu stojí za vidění klasicistní zámek Durbe z roku 1821. Na náměstí Svobody (Brīvības laukums) stojí zbytky zdiva hradu, založeného německými rytíři na přelomu 13. a 14. století.

Zajímavým místem je nedaleký vrch Milzukalns asi 5 kilometrů severně od Tukumsu. Jeho název v překladu znamená Obří vrch, přestože měří jen 118 metrů. Protože je však mezi okolními pahorky nejvyšší, naskýtají se odtud úžasné pohledy na okolní krajinu a Rižský záliv. Za dobrého počasí jsou prý vidět i věže rižského Starého Města.

Informační kancelář sídlí v Tukumsu na Pils iela 15a.

Další informace: www.tukums.lv

Talsi

Město s 12 tisíci obyvateli se nachází 75 km východně od přístavu Ventspils v severní části kuronského vnitrozemí. Rozprostírá se na devíti pahorcích mezi dvěma jezery (foto). Talsi bylo založeno ve 13. století a stalo se hlavním opěrným bodem Kuronců v bojích s německými rytíři. Městem se však Talsi stalo až roku 1917.

Za návštěvu stojí zámek z konce 19. století, který se nachází v lesoparku. Ve Starém Městě, zejména na Velké ulici (Lielā iela) se nachází řada hezkých historických domů.

Informační kancelář se v Talsi nachází na Lielā iela 19/21.

Další informace: www.talsi.lv

Ventspils

Celoročně nezamrzající přístav Ventspils leží v severozápadní části Kuronska při ústí řeky Venty do Baltského moře. Žije tu asi 44 tisíc obyvatel. Na tradiční rybolov v této oblasti navazuje zpracování ryb, který je nejdůležitějším průmyslovým oborem ve městě.

Na místě dnešního Ventpilsu byl německými rytíři roku 1290 založen hrad. Městská práva obdržel Ventspils v roce 1378. Později se stal hanzovním městem. V 17. století tu byla zahájena výroba lodí, což vedlo k rychlému rozvoji města. Pozdější úpadek byl zaviněn severní válkou a morovými epidemiemi. Další rozkvět nastal až v 19. století díky rozšíření přístavu. V roce 1904 byla vystavěna železniční trať do Rigy.

Samotné město se rozprostírá na levém břehu Venty, zatímco na pravém se nachází přístav. V malebném centru města stojí za zhlédnutí domy na Tržní ulici (Tirgus iela) nebo klasicistní evangelický kostel sv. Mikuláše (Sv. Nikolaja baznīca) z roku 1835, jehož výstavbu financoval ruský car Mikuláš I. Západně od kostela se na břehu řeky nachází hrad ze 13. století, jediný dochovaný v Kuronsku. O tom, že rybolov byl pro Ventspils během historie životně důležitý, se lze přesvědčit v námořním etnografickém skanzenu. Zakladateli lotyšského mořeplavectví Krišjānisu Valdemārsovi je věnována socha na nábřeží Venty.

Informační kancelář sídlí ve Ventspilsu na Tirgus iela 7.

Další informace: www.ventspils.lv, www.tourism.ventspils.lv

Lívské pobřeží (Līvu krasts)

Lívské pobřeží (lotyšsky Līvu krasts, lívsky Līvõd Randa) zahrnuje 20 vesniček v severním cípu Kurzeme kolem obce a mysu Kolka. Žijí tu poslední potomci kdysi početného ugrofinského národa Lívů (též Livonců), příbuzného Estoncům. Osud lívského národa v druhé polovině 20. století dokumentuje tragický osud všech národů, které se dostaly pod sovětskou nadvládu. Jejich původní vlastí byla oblast severního Lotyšska a jižního Estonska, dodnes nazývaná Livonsko. Zdejší Lívové však během posledních 800 let splynuli s lotyšským obyvatelstvem. Poslední lidé mluvící livonštinou jako mateřským jazykem žili v této oblasti kolem roku 1900. Ve stejné době však stále žila asi tisícičlenná lívská komunita zde, v severním cípu Kurzeme. Tato skupina byla relativně izolovaná od okolního světa a živila se převážně rybolovem. Komunita měla své vlastní divadlo, pěvecký sbor a vydávala občasníky. Část komunity hovořila livonštinou jako rodným jazykem.

Za sovětské okupace byli Lívové z této oblasti násilně vystěhováni a rozptýleni do celého Lotyšska. Na mořském pobřeží, kde dosud Lívové žili, vybudovali Sověti vojenské základny, které měly zamezit útěkům Lotyšů přes moře do Švédska. Lívové začali rychle splývat s lotyšskými obyvateli, takže jich v roce 1989 žilo v Lotyšsku podle sčítání lidu již pouze 135. Dnes se k ní podle různých zdrojů hlásí asi 20-100 lidí. Lívštinou jako mateřským jazykem hovoří pouhých 20 starších obyvatel. Dalších několik mladých lidí se lívsky naučilo dodatečně. Po vyhlášení nezávislosti Lotyšska se Lívové všemožně snaží své kulturní tradice obnovit. Byla založena vládní organizace pověřená tímto úkolem, konají se kurzy lívského jazyka a v roce 1996 bylo na rižské univerzitě otevřeno s podporou Finska a Estonska studium tohoto oboru.

V roce 1991 byla na severu Kuronského poloostrova vytvořena chráněná kulturní oblast ve snaze tuto kulturu rozvíjet. Zahrnuje 14 vesnic od Purciemsu po Lužņi. Největší livonská komunita žila ještě v meziválečném období ve vesnici Mazirbe. Dnes tu stojí pomník upomínající na zdejší livonské tradice. Centrum s muzeem zvané Livonský lidový dům (lotyšsky Lībiešu tautas nams, livonsky Livlist Rovkuoda) bylo založeno roku 1938 za podpory Maďarů, Estonců a Finů, tedy Livoncům příbuzných národů.

Obec Kolka, která je největším sídlem na Lívském pobřeží, se nachází v severním Kurzeme v místě, kde se střetávají vody Baltského moře a Rižského zálivu. Místo je jedním z nejmalebnějších v Lotyšsku, zvláště úchvatné jsou západy slunce pozorované ze samé špičky mysu Kolka (Kolkasrags). Nacházejí se tu rozvaliny majáku ze 16. století a nový maják z roku 1884, postavený na umělém ostrově v moři. Další majáky stojí ve vesnicích Vaide a Miķeļtornis (10, resp. 40 km jihozápadně od Kolky). Zajímavou ukázkou přímořské venkovské architektury jsou jednoduché dřevěné domky ve vesnicích Pitrags a Košrags (asi 15 km jihozápadně od Kolky).

 

Liepāja  Saldus  Kuldīga  Tukums  Talsi  Ventspils  Lívské pobřeží

NAVRCHOLU.cz