|
Prvními
vyslanci české kultury v lotyšských zemích byli hudebníci, kteří sem začali
přicházet v pobělohorské době. Říkalo se jim "prāgeri" (jednotné číslo
"prāgeris") a
toto lotyšské slovo pak označovalo potulné, lidové muzikanty ze zahraničí.
Počátek česko-lotyšských literárních vztahů je spojen s náboženským
hnutím ochranovských, které v 1. polovině 18. století založili evangeličtí
exulanti z Moravy. V Lotyšsku (tehdy Livonsku a Kuronsku) pod jejich
vlivem vznikaly bratrské obce, které často hájily místní rolníky proti
zvůli německého panstva a byly alternativou oficiálního luteránství. Toto
hnutí zde působilo až do druhé poloviny 19. století a vytvořilo lotyšskou
rukopisnou literaturu, v níž lze nalézt spisy o Mistru Janu Husovi a
husitském hnutí, o Janu Amosu Komenském a Jednotě bratrské. Někteří
představitelé lotyšského národního obrození v 50.-60. letech 19.
století při svých snahách začali nacházet inspiraci v českých zemích.
Zakladatel novodobé lotyšské poezie a filologie Juris Alunāns přeložil Čelakovského báseň
Nehoroucnost povalečná (lotyšsky "Nevis slinkojot un pūstot") ze sbírky Růže
stolistá, která byla zhudebněna Andrejsem Jurjānsem a je dodnes
jakousi druhou, neoficiální
lotyšskou hymnou. František Ladislav Čelakovský byl zároveň zakladatelem
české baltistiky. Z české klasické literatury je znám rod posledního
kuronského vévody Petra Birona, jenž na konci 18. století vlastnil
náchodský a ratibořický zámek a jiné majetky v Čechách. Stal se postavou
Jiráskova románu Na dvoře vévodském a jeho dcera Kateřina Zaháňská je paní
kněžnou z Babičky B. Němcové. Sociálně orientovaný básník Jānis Rainis, zřejmě nejslavnější lotyšský
literát, se zajímal také o českou literaturu a dopisoval si s Petrem
Bezručem.
Spojencem
československých legií na východní frontě v letech 1918-1919 byla jednotka
lotyšských střelců (latviešu strēlnieki; tzv. Trojický pluk). Při návratu do
vlasti přes Sibiř obě vojska společně odrážela útoky bolševiků. Po
vyhlášení nezávislosti Československa i Lotyšska se od počátku 20. let mezi
oběma státy začala rozvíjet bohatá a všestranná spolupráce. Prezident T.G.
Masaryk byl v Lotyšsku velmi uznáván a byl dvakrát oceněn nejvyšším
lotyšským státním vyznamenáním. Od roku 1925 začala aktivně působit
Československo-lotyšská společnost, jejímž zakladatelem a předsedou byl
největší český znalec lotyšské filologie, jazykovědec světového jména a
prezident České akademie věd a umění J. Zubatý. Společnost podporoval i T.G. Masaryk, primátoři
Prahy K. Baxa a P. Zenkl, gen. J. Syrový, T. Baťa, z literárních kruhů P. Fink, K.
Scheinpflug, R. Těsnohlídek, R. Medek, J. Kvapil, J. Hora a další. U zrodu
obdobné společnosti v Rize stál nejvýznamnější lotyšský jazykovědec
J. Endzelīns,
jenž spolu s K. Mīlenbahsem
prosadil reformu lotyšského pravopisu částečně podle českého vzoru
(diakritická znaménka, tedy především háčky v písmenech "č",
"š" a "ž"). Jeho manželka M. Grimma působila na
přelomu 20. a 30. let na Univerzitě Karlově a stala se nejplodnější
propagátorkou české literatury v Lotyšsku. Bohaté vztahy se rozvíjely také
v oblasti hudby a výtvarného umění.
Česko-lotyšské
vztahy nepřerušila ani desetiletí komunismu a po "sametové"
revoluci v Československu a "zpívající" revoluci v Lotyšsku bylo
možno plně navázat na předválečnou spolupráci. Od roku 1990 působí Česko-lotyšský
klub a obdobná společnost v Lotyšsku. V roce 1992 bylo v Praze otevřeno
lotyšské velvyslanectví a v roce 1998 pak české velvyslanectví v Lotyšsku.
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy vyučuje obor lotyština, jehož
koryfejem je Radegast Parolek, zakladatel české literárněvědné baltistiky a
překladatel některých klíčových děl lotyšské klasické literatury (lidové
písně, Pumpursův národní epos o silákovi Lāčplēsisovi,
básně Jānise
Rainise, pohádky K. Skalbeho aj.). Mnohá lotyšská prozaická díla přeložil
V. Gaja. Na lotyšské straně je dosud nejpopulárnějším českým
spisovatelem J. Hašek, jehož Švejk se dočkal několika překladů (např. od Vinifredse Kraučise).
Dobře jsou známi i mnozí další čeští spisovatelé, ze současné literatury
nejvíce M. Kundera a V. Havel. Několik děl české literatury (mj.
díla Josefa Škvoreckého) přeložil do lotyštiny také Jānis
Krastiņš.
V
oblasti sportu se čeští a lotyšští hokejisté od konce 90. let 20. století
tradičně střetávají na vrcholných světových turnajích. Někteří lotyšští
hokejisté hráli také v české extralize (mj. brankář E. Masalskis, obránci
A. Tribuncovs, G. Galviņš, J. Redlihs, útočníci K. Saulietis, L.
Dārziņš či R. Bukarts). První fotbalovou ligu v Česku okusili mj.
lotyšští brankář M. Uvarenko (FC Slovan Liberec, FC Vysočina Jihlava),
útočník V. Šabala (FK Jablonec) nebo brankář D. Romanovs (SK Slavia Praha).
|
